Už mnoho let, mnoho z nás, zastánců přirozeného zdraví a přírodních metod pro zvládnutí rakoviny varuje před nebezpečími a neúčinností chemoterapie. Následující příspěvek z 27. výročního sympozia o rakovině prsu, konaného v Sant Antoniu, ilustruje jak chemoterapie ve skutečnosti dál šíří rakovinné buňky a také poukazuje ne to, jak málo býváme informováni o nebezpečích tohoto přístupu:
„Němečtí výzkumníci z univerzity Friedricha Schillera v Jeně poukázali na to, že taxol (což je látka označovaná za „zlatý standard chemoterapie“) způsobuje masivní rozsev rakovinných buněk do oběhu.
„Takovéto uvolňování může mít za následek intenzivní metastáze v následujících měsících nebo dokonce i letech, příliš dlouho poté, než aby mohla být chemoterapie podezřívána za příčinu rozšíření rakoviny. Tato málo známá děsivá skutečnost, týkající se konvenční léčby rakoviny, by měla být intenzivně rozšiřována, avšak zatím nebyla mezi vedlejšími účinky taxolu ani zmíněna.“
Jak už bylo častokrát konstatováno, chemoterapie neléčí rakovinu - pouze se pokouší likvidovat nádory a rakovinné buňky, které jsou ale pouze symptomy skrytých příčin rakoviny a proto mívá tak malou úspěšnost a je velkým rizikem. V některých případech by se mohlo zdát, že se daří eliminace nádorů a masy rakovinných buněk, avšak nejčastěji dochází pouze ke zničení jen některých buněk. A v tomto procesu za to pak často platíme velmi vysokou cenu.
Vedle toho, že šíří rakovinné buňky, vyvolává chemoterapie vážné a zřejmě i nevratné poškození imunitního systému, první obranné linie, kterou má lidské tělo k dispozici proti rakovině i jiným nemocem a tím je dlážděna cesta pro zbylé rakovinné buňky, nebo budoucí rakovinu, aby zachvátila tělo, které už bude méně schopné s ní bojovat.
Chemoterapie rovněž pravidelně končívá vážným nebo dokonce i fatálním poškozením. Bývají zasaženy hlavní tělesné orgány, především játra. Jak zaznamenal jeden z prvních výzkumníků léčby rakoviny Max Gerson, u nemocných s rakovinou nastává poškození jater velmi často. Vážně poškozováno bývá pravidelně i srdce.
Konečný výsledek bývá ten, že chemoterapie zabijí více pacientů, než jich „vyléčí“. Většina těchto úmrtí bývá důsledkem selhání jater nebo srdce. Statisticky bylo odhadnuto, že úspěšnost pětiletého přežití po chemoterapii je pouze 3% (tzn. že u pacientů, kteří si zvolili tuto léčbu, přežívá ještě nejméně 5 let asi o 3% více než u těch, kteří ji nepodstoupili). Ale dokonce i tato hubená statistika je zavádějící ve dvou klíčových pohledech:
Především navzdory tomu, že pravděpodobnost přežití je lehce vyšší v prvních letech ve srovnání s těmi, kteří si nezvolili chemoterapii, po 3. roce mívají vyšší naději právě tito lidé bez chemoterapie a rozdíl se každým dalším rokem ještě zvětšuje!
A dále, což je možná vůbec nejdůležitější, četnost přežití vychází ze srovnávání všech pacientů. Mezi nimi bývá i velmi mnoho lidí, kteří dělají velmi málo pro přírodní léčbu rakoviny a pouze podstoupí chemoterapii. Pokud by procenta přežití byla porovnávána s ohledem na takové lidi, kteří nejen odmítli chemoterapii, ale zvolili si také přírodní léčbu pro eliminaci toxinů a dalších příčin rakoviny, kteří posilují svůj imunitní systém a bojují proti rakovině přírodní cestou bez poškozování zbytku těla, určitě bychom dospěli k úplně jiným výsledkům.
Můžete se ale vsadit, že takovéto srovnávání průmysl rakoviny nikdy nebude mít zájem udělat.
Zdroj: www.naturalnews.com
Chemoterapie neléčí, často způsobuje újmu a další šíření rakoviny
